Ulice

Televizní ulice? Možná se příliš často díváme na televizi, než abychom viděli, to co nás opravdu obklopuje. A tak přemýšlím, o co je ta naše ulice lepší. Říkám jí Vykřičená. Děti v ní po příchodu ze školy domů, odhodí aktovku, a když zjistí, že zase nikdo není doma, vyběhnou do ulice. Tam zmateně pobíhají a hledají někoho, koho potkal stejný osud. Křičí a křičí a čekají, až se někdo vrátí a bude je chvíli poslouchat. Až když se v ulici setmí, začnou maminky z oken svolávat své děti. „ Konečně!“ řeknou si a pospíchají domů. Ale za okny většiny bytů z naší ulice se ozývá další křik. „ Dělej, nezdržuj, neotravuj, jsme unavení!.“  Ulice Televizní nebo Vykřičená? Ani jedna není ta pravá ořechová. Nejlepší by byla jedna velká společná ulice pro všechny, ulice Klidu a vzájemného naslouchání.!